Probouzí se den co den snad již po staletí do mlhavých šedivých rán a usíná večer v záplavě rzi a slunečních paprsků. Mlčenlivá, chladná, tajemná a okouzlující majestátnou strohostí, stojí na pokraji města, dnes již navěky opuštěná lidmi.

Už před lety utichl hukot strojů v jejích zdech, naposled se dotočila starobylá ozubená kola a na bubny s ocelovými lany kamsi do podzemí začal usedat prach. Tovární hodiny se zastavily, poznenáhlu se počala vytrácet všudypřítomná vůně oleje a karbolu. Příroda si bere zpět to, co jí patří.

Rez nahlodává ocelové střechy, z komínů a pecí se čas od času vydrolí cihla. Prvními dírami začal padat sníh na dřevěné rampy, za podzimních soumraků provívá prázdnými halami vítr popel a zažloutlé plánky starobylých mechanizmů.

V noci se po vlhké dlažbě mezi budovami prohání kočky a ticho přerušuje jen vrzání utržených cedulek s nápisy, houpajících se ve větru. V šachtě starého výtahu je slyšet kapání vody z litinového zábradlí a rozbitým okénkem občas z ulice dolehne na prázdné šatní skříňky světlo z rozhoupané lampy na ulici.

Stojíš u plotu, kde mladé stromky prorůstají kamennou zídkou, a díváš se, jak se změť potrubí a kolejí proplétá cihelnými klenbami a náhle je ti jasné, že tam uvnitř se něco skrývá. A potom, při pohledu na ptáka, usedajícího na podivně tvarované vahadlo neznámého stroje na vrcholu tmavé věže z režných cihel náhle chápeš - musíš se tam vydat a najít to něco dřív než bude pozdě!

Chceš zjistit, co se ukrývá ve staré továrně? Máš partu kamarádů, se kterou se odvážíš mezi stroje, jeřáby a sklady? Pak pokračuj tudy.